Wellingtonské zastavení

Wellingtonské zastavení

Hlavní město Nového Zélandu se nachází na jihozápadním cípu Severního ostrova a je omýváno vodami přístavní zátoky. I když je Wellington známý především jako sídlo vlády a středisko obchodu, má své osobité kouzlo i pro turisty, kteří sem jezdí za uměním, architekturou a okolní přírodou.

Až do 80. a 90. let minulého století byl Wellington jen politickou metropolí, sídlem parlamentu a městem s velkým počtem státních zaměstnanců, posléze se však začal proměňovat v pulzující centrum kultury a dnes ukrývá množství národních pokladů. Uměleckým srdcem je nádvoří Civic Square. Najdeme zde nesčetné veřejné a soukromé galerie, profesionální divadla, baletní i operní scény, filmový průmysl a pravidelně se zde koná Mezinárodní festival umění. V aglomeraci dnes žije okolo 500 tisíc obyvatel a Wellington se tak stal druhým největším městem v zemi. 

Autor: James Barwell

První evropští osadníci se sem dostali v roce 1840 na lodi novozélandské společnosti. Plukovník William Wakefield tehdy odkoupil zdejší pozemky od původního maorského obyvatelstva za účelem vybudování dvou sousedících měst. Dnešní Port Nicholson měl být obchodním centrem s přístavem a Wellington zase hlavním střediskem zemědělské oblasti. Nakonec se však začal stavět pouze Wellington, protože Maorové začali usilovat o navrácení pozemků v Port Nicholson. Název byl městu vybrán Novozélandskou společností a to z vděku ke svému mecenáši, vévodovi z Wellingtonu. Z počátku stavbu města vážně ohrožovaly četné požáry a ničivá zemětřesení. V roce 1865 se pak Wellington stal hlavním městem Nového Zélandu.

Centrum se dnes rozkládá v okolí přístavu, který slouží jako spojnice mezi Severním a Jižním ostrovem. Pravidelně sem připlouvají trajekty z přístavu Picton na Jižním ostrově. Místnímu přístavu dominuje most City-to-Sea Bridge sloužící pouze pro pěší. Pyšní se velkorozměrovou řezbářskou výzdobou v tichomořském duchu.

Ve středu města jsou situovány budovy četných institucí a organizací, jako třeba zahraničního velvyslanectví, Národního archivu, Národní knihovny, Muzea Nového Zélandu a kanceláře domácích i zahraničních firem. Mezi tím vším však narazíte v uličkách i na stylové obchody, kavárny, luxusní restaurace a vyhlášené galerie. Nejdůležitější obchodní tepnou města je ulice Lambton Quay, která dříve vedla těsně podél pobřeží, ale v důsledku pozdějších terénních úprav a rozšiřování pobřeží musela být přesunuta hlouběji do zástavby. Původní linii pobřeží tak dnes označuje deska v asfaltu u Stewart Dawson´s Corner. I přesto, že se člověk ocitne uprostřed města, pohltí ho pohodová a neuspěchaná atmosféra.

Velmi přitažlivé jsou však také početné viktoriánské paláce, studentské byty, bývalé dělnické domky a honosné rezidence umístěné na strmějších a méně dostupných pozemcích nad městem. Některé vilky jsou dosažitelné dokonce jen lanovkou nebo po dlouhých strmých schodištích. Byly zde vystavěny proto, že koncem 19. století přestala půda podél pobřeží městské výstavbě stačit a tak se musely další budovy začít přesouvat směrem do okolních kopců. Ty nejkrásnější vilky můžete obdivovat při procházce přístavními předměstími Wellingtonu.

Hlavním turistickým lákadlem Wellingtonu je bezesporu Národní muzeum Nového Zélandu Te Papa Tongarewa, které s rozlohou tří fotbalových hřišť patří k největším národním muzeím na světě. Jde o moderní komplex z konce 20. století, kde se dozvíte spoustu informací o místní flóře a fauně, vulkanické činnosti a historii země. Jsou zde uloženy sbírky s významnými maorskými uměleckými díly a poklady, ale i unikátní vyřezávaný shromažďovací dům 21. století. Návštěvníci si zde mohou na vlastní kůži vyzkoušet simulaci zemětřesení, zasurfovat na mořských vlnách nebo shlédnout mohutnou erupci sopky Mount Ruapehu. V tomto muzeu je velmi názorně a poutavě přiblížena kultura Maorů.

Nejvýznamnější církevní stavbou je gotická katedrála Cathedral Church of St. Paul, která byla vysvěcena v roce 1866. Zajímavá je hlavně tím, že byla postavena celá ze dřeva, dokonce i s hřebíky.  Největšími stavbami na Novém Zélandu jsou budovy Old Government Buildings, které byly v roce 1876 postaveny taktéž celé ze dřeva. Dnes představují nejrozlehlejší dřevěné stavby na jižní polokouli a sídlí v nich právnická fakulta Victoria University. Tato univerzita byla otevřena v roce 1899, je čtvrtou největší v zemi a studuje v ní okolo 15 tisíc mladých lidí.

Načerpat nové síly můžete při prohlídce Wellingtonské botanické zahrady, která byla založena v roce 1868 a uchovává původní lesy, chráněné jehličnaté stromy a rostlinné sbírky. V komplexu botanické zahrady se ukrývá i národní hvězdárna Carter Obsarvatory, kam je možné se dostat lanovou dráhou Wellington Cable Car. Tato lanovka je v provozu od roku 1902 a spojuje předměstí na kopci Kelburn s centrem města. Z vrcholku kopce je možné se pokochat nádherným panoramatickým výhledem na celé město i rušný přístav.

Při návštěvě Wellingtonu si snad každý všimne, že zde téměř bez přestání po celý rok vane poměrně silný vítr. Ten byl v roce 1968 společně se silnou bouří také příčinou ztroskotání trajektu směřujícího do přístavu Christchurch. Tehdy zde zahynulo 51 cestujících a tato katastrofa je považována za jednu z nejhorších v oblasti Nového Zélandu. Zdejší vody jsou proto považovány za jedny z nejnebezpečnějších, pozor by si tak měly dávat nejen lodě, ale také plavci.

Autor: Jana Přibylová

Předchozí články z Nového Zélandu:
Rotorua – s horkou půdou pod nohama
Auckland - na návštěvě ve Městě plachet
Nový Zéland

Článek byl zobrazen 5 616 krát.